Vyživovací povinnost, výživné

Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí vyplývá ze zákona o rodině (č. 94/1963 Sb. v platném znění, § 85 a následující).

Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Zákon výslovně stanoví, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

Rodiče i děti mají tuto povinnost plnit úměrně svým možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům.

Zákon kromě toho stanoví také vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými (předky a potomky) a dále mezi manželi i mezi rozvedenými manželi.

Platí přitom, že vyživovací povinnost mezi manželi (včetně bývalých) má přednost před vyživovací povinnosti dětí směrem k rodičům.

Při sporech o existenci či rozsah vyživovací povinnosti rozhoduje soud. Jestliže rodiče nezletilého dítěte nežijí spolu, musí soud schválit i jejich případnou dohodu o výši výživného.

Podle zákona nelze výživné přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

Aktualizováno 10. února 2011 18:31