Japonsko se v důsledku zemětřesení (které též vedlo k následné tsunami) ocitlo tváří v tvář jaderné krizi.
Otřesy způsobily požár v jaderné elektrárně Onagawa a selhání chladícího systému v elektrárně Fukušima 1 na severovýchodě Japonska. Kromě nich byly poškozeny i další elektrárny, zejména Fukušima 2 a Tokai.
Havárie v japonské Fukušimě
Další den došlo v elektrárně Fukušima 1 k výbuchu a následné evakuaci lidí v okruhu 10 a posléze až 20 kilometrů od elektrárny. První reaktor, jehož kryt byl poškozen, musel být chlazen mořskou vodou a kyselinou boritou. Nutnost náhradního chlazení pak nastala i v případě reaktoru číslo tři.
Během chlazení vodou se v důsledku vysoké teploty uvolňuje vodík. Nahromaděný v prostorách kolem reaktorů vedl postupně k explozím v prvním a třetím reaktoru.
Následovalo selhání chladícího systému na druhém reaktoru a později k výbuchu, který poškodil jeho tlakovou nádobu. Narozdíl od prvních dvou výbuchů došlo k citelnému úniku radiace. Na čtvrtém reaktoru se navíc vznítila nádrž s vyhořelým jaderným palivem.
Zatímco v elektrárnách Fukušima 2 a Tokai se problémy podařilo vyřešit, ve Fukušimě 1 začalo v reaktorech 5 a 6 kolabovat chlazení.
V radioaktivitou zamořeném areálu elektrárny zbylo 50 techniků, kteří se s problémy musí vypořádat. Kvůli vysoké hladině radiace ale museli být načas staženi. Kromě nich byli lidé v okolí 30 km evakuováni nebo "uvězněni" ve svých domovech.
S napětím se sleduje stav třetího reaktoru, který jako jediný ze všech funguje na smíšené palivo obsahující i vysoce nebezpečné plutonium. Podle tweetu společnosti Tepco, provozovatele Fukušimy, chlazení mořskou vodou zabralo. Navíc se ke druhému reaktoru podařilo přivést externí elektrický kabel. Bohužel 30km zóna kolem elektrárny se potýká se stále se zvyšující hladinou radiace.
Pátek 18.března se nesl ve zhoršení situace ze stupně čtyři na stupeň pět. Asi 180 techniků, kteří zůstali v areálu elektrárny, se snaží chladit přehřáté reaktory. Dokonce se začalo uvažovat o takzvaném černobylském scénáři - v nejhorším případě by se elektrárna musela zakrýt pískem a betonem.
Stav reaktorů Fukušimy 1 v sobotu 19.března shrnul německý server Spiegel Online:
Reaktor 1 - Elektrické vedení je připraveno. Brzy se mají spustit vodní pumpy, aby se staraly o chlazení. Není však jasné, zda budou všechny přístroje fungovat.
Reaktor 2 - Kabely jsou položené, není jasné, jestli je chladící systém funkční. Vnitřní obal reaktoru je poškozený, uniká radioaktivita.
Reaktor 3 - Vodní děla na něj nastříkala více než 1000 tun mořské vody, aby ho ochladila. Úspěšně, říká japonská vláda. Palivové články reaktoru obsahují nebezpečné plutonium. Chladící systém nefunguje, vnitřní obal reaktoru by ale neměl být poškozený.
Reaktor 4 - Mají ho ochladit vodní děla. Ve vnějších zdech kolem reaktoru jsou po explozích díry, střecha je zcela zničená. Radioaktivita uniká z bazénu s vyhořelým radioaktivním palivem.
Reaktory 5 a 6 - Do střech obou budov s reaktory byly vyvrtány díry, aby se předešlo nebezpečným výbuchům vodíku. Chlazení funguje díky přivádění proudu z dieselového generátoru.
V neděli 20. března už se zdá být situace pod kontrolou, energetikům se padřilo teplotu ve všech fukušimských nádržích s vyhořelým palivem dostat a udržet pod 100 stupni Celsia. Některé reaktory se už podařilo napojit na externí elektrické vedení. Vzhledem k očekávanému dešti by si lidé měli chránit kůži a nejlépe ani nevycházet ven.
Kromě jiného se zvažuje vyhlášení zákazu vývozu všech potravinářských výrobků pocházejících z prefektury Fukušima, vzhledem k možným zdravotním rizikům.
Stav elektrárny Fukušima je po víkendu stále vážný, ale nehorší se. Alespoň to tvrdí Japonský úřad pro jadernou bezpečnost. A to i přes to, že se z bloků tři a čtyři v pondělí začal valit kouř a pára. Také stoupla radiace.
Stav elektrárny Fukušima 1 se ve středu, 23.března, opět zhoršil - z bloku číslo tři, obsahujícím plutonium, se valil černý kouř a část techniků v elektrárně musela být evakuována.
Ve čtvrtek 24.března byli tři technici pokládající elektrické kabely vedoucí ke třetímu reaktoru ozářeni - dva z nich museli být dokonce hospitalizováni - údajně byli zasaženi radiací desettisíckrát převyšující hladinu, než jakou odborníci očekávali. To by mohlo znamenat přítomnost praskliny v jádře reaktoru a zřejmě tak horší následky na životní prostředí.
Později se zjistilo, že se jedná o vedlejší efekt nouzového chlazení mořskou vodu, k němuž se obsluha jaderné elektrárny v tísni uchýlila, aby zabránila roztavení pláště reaktoru.
O třetí reaktor stále panují největší obavy, nicméně k obrovskému přehřívání dochází i na reaktoru číslo jedna.
V okolí druhého bloku bylo v neděli 27.března zjištěno stotisícinásobné překročení povolených limitů, zaměstnanci elektrárny tak odtamtud museli být evakuováni. Zamořeno je stále více i okolí elektrárny, především mořská voda, která se používá k chlazení některých reaktorů.
Radiace z místa (k 28.březnu) stále uniká a kontaminuje jak oceán, tak pevninu - doposud stále není jasné odkud přesně uniká. Problém je také s kontaminovanou vodou, Japonci totiž zatím netuší kam ji odčerpat.
Ke kontaminované vodě se v úterý 29. března přidal ještě únik plutonia. Společnost Tepco tak čelí stoupající kritice a vláda dokonce zvažovala její znárodnění.
V betonu pod druhým reaktorem byla v sobotu druhého dubna objevena dvaceticentimetrová prasklina - tou protéká radioaktivní voda do oceánu, kterou se zatím nepodařilo zakrýt betonem, takže technici nakonec zkoušeli těsnění speciálními polymery. Díky tomu extrémně vzrostla hladina radiace v oceánu u pobřeží.
Odčerpání vysoce radioaktivní vody právě z druhého reaktoru se stalo prioritou, méně kontaminovaná voda z ostatních reaktorů se bude od úterý pátého dubna vypouštět do Tichého oceánu. Jaké to bude mít následky závisí především na tom, jak dlouho bude potřeba ještě reaktory, které se stále přehřívají, chladit.
Prasklinu ve druhém reaktoru se nakonec podařilo, pomocí tekutého skla, zacelit. Přesto ale bylo potřeba pokračovat ve vypouštění radioaktivní vody do Tichého oceánu. Vzhledem k použití mořské vody k chlazení reaktorů se ale, podle zprávy amerických jaderných expertů, Japonci vystavili dalším možným komplikacím - od narušení ochranné struktury reaktoru v důsledku tlaku vody, který na něj působil, po možnost dalších explozí způsobených uvolněným kyslíkem a vodíkem.
Jednou z možností, kterou Japonci vyzkoušeli, bylo použití dusíku s cílem zabránit dalším možným explozím. Intenzivně se pracuje na způsobu jak se vyhnout chlazení mořskou vodou. Jedním z možných způsobů, do doby než se podaří připojit původní chladící systém, je zbudování uzavřeného externího systému chlazení.
Ve čtvrtek sedmého dubna zasáhl severovýchod země další silné zemětřesení, tentokrát o síle 7,4 Richterovy stupnice. Naštěstí nevyvolalo další vlnu tsunami, ale stálo život tři lidi, 140 jich zranilo a také vyřadilo chladící systémy elektrárny Onagawa, což nakonec vedlo k úniku nevelkého množství radioaktivní vody. Podle seizmologů mají taková zemětřesení pokračovat několik měsíců.
Situaci by, podle odborníků, měli Japonci dostat pod kontrolu nejdříve v polovině roku 2012 - avšak vzhledem k dalším komplikacím, z nichž některé již vycházejí na povrch se velmi dobře možné, že konečné datum bude mnohem později.
Vláda také oznámila, že ve dvacetikilometrovém pásu kolem jaderné elektrárny Fukušima bude vyhlášena "oblast nebezpečí" a zakázán vstup do ní - to se však bezpochyby setká s odporem starousedlíků.
V zamořené oblasti se uvažuje o výsevu slunečnic, které by pomohly s "vyčištěním" území od radiace.
Fukušima - výhled do budoucna
Japonský úřad pro jadernou bezpečnost v červnu 2011 zvýšil odhadované množství uniklé radioaktivity - a to více než dvojnásobně. Podle jeho odhadů uniklo totiž kolem 770 000 bilionů becquerelů (pro přiblížení to odpovídá asi 40 % radioaktivity, která se uvolnila v roce 1986 při havárii černobylské elektrárny).
Dvacetikilometrový pás kolem Fukušimy muselo opustit asi 80 tisíc lidí. Další vrásky na čele dělá japonským energetikům množství zamořené sutě a zejména radioaktivní chladící vody, které by mělo do konce roku 2011 být asi 200 tisíc tun.
Podle některých odhadů, například toho uveřejněného v časopise Nature, by mohlo odstraňování škod na Fukušimě trvat až sto let.
Reakce lidí
Události, ke kterým v Japonsku došlo, následně vedly, především v Evropě, k novým diskuzím o bezpečnosti jaderné energetiky. Často se hovořilo také o černobylské katastrofě z dubna 1986 - podle odborníků se však v případě Japonska jedná o úplně jiný případ, který rozhodně nedosáhne rozměrů černobylské havárie.
Rakousko vyzvalo k provedení zátěžových testů jaderných elektráren. Podle společnosti ČEZ českým jaderným elektrárnám scénář podobný tomu japonskému nehrozí. Kromě technického stavu tomu přispívá i poloha České republiky v seismicky klidné oblasti.
V Německu již dokonce tamější energetický koncern E.ON začal se zastavováním provozu některých svých jaderných elektráren. Tlak veřejnosti proti jaderným elektrárnám sílí a promítá se už i do volebních výsledků - vládní Křesťanskodemokratická unie (CDU) a Svobodná demokratická strana (FDP) utržily volební výprask. Z voleb naopak vyšli velmi dobře Zelení, kteří dokonce požadovali odstavení všech jaderných elektráren do roku 2017.
I sami Japonci, vystrašení havárií Fukušimy, vyšli do ulic protestovat proti jádru a za rožšíření využívání alternativních zdrojů energie.
Na mezinárodním fóru o jaderné bezpečnosti konaném v dubnu 2011 ve Vídni vyzval šéf mezinárodní agentury pro jadernou energii Jukia Amano ke sjednocení a zpřísnění bezpečnostních předpisů týkajících se provozu jaderných elektráren s cílem navrácení důvěry veřejnosti v jádro.
Podle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nehrozí České republice - ani v případě většího úniku radiace - výraznější nebezpečí. Jedinou věcí, před kterou upozorňuje, je dovoz některých japonských výrobků, především potravin.
Úsvit i soumrak jádra
Německá kancléřka Angela Merkelová po jednání s premiéry německých spolkových zemí oznámila 15. dubna 2011, že jejich země definitivně odstoupí od jádra do roku 2022. Nahradit by je měly alternativní zdroje energie, především slunce a vítr. Spolu s tím bude nutné snížit i spotřebu energie - plán je do roku 2020 snížit spotřebu elektrické energie o deset procent.
Po stopách Němců se posléze vydali i Švýcaři - nejpravděpodobnějším datem je rok 2034, kdy vyprší licence tamějších jaderných elektráren.
Zároveň s tím se evropské státy dohodly na spuštění zátěžových testů svých elektráren, avšak nikoliv tak přísné jak byly původně zamýšleny.
Rozdílný přístup k jádru mají naopak některé z rozvojových zemí, zejména Indie, Čína, řada států u Perského zálivu či JAR - tyto země lační po energii stále více, ale nemohou si dovolit stavbu drahých solárních či větrných elektráren.
