Nový občanský zákoník, který je účinný od 1. ledna 2014, přinesl velké množství změn a upřesnění - především rozšířil možnosti, jak nakládat s majetkem, rozšířil možnosti dědictví, upravil rodinné vztahy, výkon vlastnického práva, upravil postavení zvířat a dal občanům větší prostor k řešení svých záležitostí.
Aktuální úplné znění najdete zde
Nový občanský zákoník nahradil svého mnohokrát novelizovaného předchůdce z roku 1964 a zčásti také dosavadní obchodní zákoník. Místo tohoto právního předpisu se upravě obchodních společností a družstev nově věnuje zákon o obchodních korporacích a část obchodního zákoníku upravující závazkové vztahy byla přesunuta do nového občanského zákoníku.
Obecným ideovým vzorem nové úpravy je vládní návrh z bývalého Československa z roku 1937. Inspiruje se také odpovídajícími předpisy německými, švýcarskými, rakouskými, italskými a nizozemskými.
Myšlenkově má odpovídat středoevropské právní tradici, srovnat se s evropskou právní a kulturní konvencí a opustit myšlenkové koncepce socialistického práva.
Nový občanský zákoník je výrazně rozsáhlejší než jeho předchůdce, obsahuje 3046 paragrafů - pojímá ovšem do sebe i některé dosud samostatně existující zákony (například zákon o rodině). Většina paragrafů se snaží o dodržení maximálního rozsahu dvou odstavců, každý o nejvýše dvou větách. Kritici přesto argumentují zbytečnou rozsáhlostí, zastánci naopak stručností a jasností nového právního předpisu.
Práce na nové podobě občanského zákoníku započaly v roce 2000, kdy tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl pověřil vedoucího projektu Karla Eliáše a Michaelu Zuklínovou vypracováním věcného záměru, který byl následující rok schválen.
Finální verzi připravovaly "minitýmy" odborníků pod kontrolou Řídícího výboru a rekodifikační komise. V březnu 2008 byly práce minitýmů ukončeny a návrh odeslán počátkem června 2008 do připomínkového řízení, kterého se účastnila i laická a odborná veřejnost.
Počátkem ledna 2009 byl pak občanský zákoník předložen vládě k dalšímu projednávání. Ta ho schválila, ale Poslanecká sněmovna nakonec návrh ve volebním období 2006 až 2010 neprojednala. Během podzimu 2010 byly zapracovány některé upřesňující či doplňující dílčí úpravy. Došlo také k rozšíření o úpravu bytového spoluvlastnictví.
Vláda občanský zákoník schválila v květnu 2011. Návrh zákona předložil Poslanecké sněmovně tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) na konci téhož roku. K jeho přijetí došlo v únoru 2012. Ještě ten samý měsíc ho podepsal tehdejší prezident republiky Václav Klaus.
Spolu s rekodifikací soukromého práva bylo nutné přijmout také doprovodnou legislativu. Kvůli rozpuštění Poslanecké sněmovny v srpnu 2013 musel Senát projednat zákonné opaření o změně daňových zákonů v souvislosti s novým občanským zákoníkem a zákonné opatření o dani z nabytí nemovitosti. Dolní komora je na své první schůzi schválila. Přijetí těchto norem bylo nezbytné kvůli tomu, aby po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku nevznikly terminologické rozpory nebo právní vakuum.
Sněmovna také vyzvala budoucí vládu, aby podle zkušeností s novým občanským zákoníkem provedla rozbor a navrhla do konce příštího roku novelizaci jeho sporných pasáží.
