Velká pardubická steeplechase patří spolu s britskou Velkou národní v Aintree u Liverpoolu k nejtěžším překážkovým dostihům v Evropě. Její délka je asi 6900 metrů a koně musí překonat 31 překážek, nejznámější z nich je Taxisův příkop. Celková dotace dostihu je 4,8 milionu korun, z toho 1,9 milionu pro majitele vítězného koně.

Tradice slavné steeplechase na pardubickém závodišti sahá do roku 1874. Většinu kursu tvoří travnatý povrch, asi čtvrtina vede po oranici, což je výrazně méně než v nejtěžší verzi dostihu z 20. století.

Velká pardubická je částí veřejnosti považována za kontroverzní závod, neboť v minulosti zejména na Taxisu - docházelo k těžkým pádům, které někdy vedly až k nutnosti koně utratit. Období protestů ochránců zvířat vyvrcholilo v roce 1992, kdy militantní aktivisté vtrhli na dráhu přímo během Velké pardubické. Éru ostrých sporů s ochránců zvířat ukončila úprava kursu a zmírnění parametrů překážek v roce 1994.

121. ročník Velké Pardubické České pojišťovny

V neděli 9. října 2011 se vítězem 121, Velké pardubické České pojišťovny poosmé v kariéře stal Josef Váňa v sedle Tiumena, těsně před druhým Josefem Bartošem na klisně Sixteen.

"Nej" Velké Pardubické

Nejúspěšnějším koněm historie je Železník, který z osmi startů doběhl do cíle čtyřikrát vítězně (1987 - 1989, 1991). V dalších úspěších mu zabránily kolize se soupeři v letech 1990 a 1992. Velkou šanci vyrovnat Železníkovu bilanci má v roce 2012 Tiumen, trojnásobný vítěz z let 2009 - 2011. Pokud se mu podaří zvítězit ve 122. ročníku Velké pardubické, stal by se zároveň prvním koněm historie, který by vyhrál čtyřikrát za sebou.

Časový rekord drží bílá klisna klisna Sixteen, která se v roce 2008 časem 08:58,99 jako první kůň v historii dostala pod 9 minut.

Suverénně nejúspěšnějším jezdcem je Josef Váňa starší, osminásobný vítěz (1987 - 1989, 1991, 1997, 2009 - 2011). Čtyřikrát se dokázali prosadit Váňův někdejší velký rival Václav Chaloupka (1969, 1971, 1972, 1977) a německý profesionál Peter Gehm (2001 - 2004), který později po těžkém pádu v tréninku zůstal upoután na vozík.

Taxisův příkop

Taxisův příkop se dlouho těšil pověsti jednoho z nejtěžších skoků v historii dostihového sportu. Jeho pověst zvýrazňuje skutečnost, že se dodnes překonává jen jednou za rok při Velké pardubické a platí zákaz skákat ho v rámci tréninku.

Už v prvních ročnících Velké pardubické v 19. století, kdy se mu říkalo "Velký příkop", byl velkým strašákem a někteří jezdci a trenéři žádali jeho vyřazení z kursu dostihu. Podle tradované legendy se o jeho zachování postaral kníže Egon Thurn-Taxis, a proto nese na jeho počest své dnešní jméno.

V původní podobě na koně po překonání 1,6 metru vysokého živého plotu čekal pět metrů dlouhý a dva metry hluboký příkop. Velmi důležitý byl správný nájezd, neboť koně o příkopu za živým plotem nic netušili.

V letech 1993-1994 byl příkop částečně zasypán a kromě snížení jeho hloubky byla zmírněna i ostrá odskoková hrana.

Odvrácená strana Velké pardubické

Samotný Taxisův příkop si za 120 ročníků vyžádal smrt 21 koní, naposledy v roce 2007, kdy se tu fatálně zranil hnědák Cieszymir. Stalo se tak poprvé po přestavbě překážky v roce 1993.

Ve stejném roce (2007) byl, po několika dnech, utracen také valach Polárník, který se zranil na cílové rovině. V roce 2008 musel být po nehodě na prodlouženém Taxisově příkopu utracen kůň Klip a o rok později se na Velkém vodním příkopu zranila klisna Shirley