Tsunami je série vln, které vznikají pohybem velké masy vody v důsledku zemětřesení, posunu zemských desek, vulkanických erupcí, explozí nebo v důsledku dopadu vesmírného tělesa.

Překlad slova tsunami - "přístavní vlna" - dobře vystihuje její chování. Zatímco na volném moři, ačkoliv řítící se rychlostí až 1000 kilometrů za hodinu, je téměř neznatelná, vysoká kolem jednoho metru, ve chvíli, kdy se dostane do mělčí vody, se zpomaluje a zvedá.

Většinou se jedná o menší tsunami bez rozsáhlejších dopadů na lidské životy. Někdy však zasahují pobřeží s ničivou silou, přičemž voda může dosáhnout až několik kilometrů hluboko do vnitrozemí. Tím, že se jedná o několik takto velkých vln, je pak jejich dopad na pobřeží o to větší.

Výskyt tsunami se vzhledem k jejímu původu překrývá s výskytem seismické aktivity - nejčastěji k tsunami dochází v oblasti "Ohnivého kruhu" v Tichém oceánu, Indonésie a u pobřeží Japonska a Ruska.

Právě Japonsko je zemí, která vlnami tsunami trpí nejčastěji. Snaží se tu následky minimalizovat například výstavbou vlnolamů nebo pobřežních zdí. Tyto způsoby ochrany jsou však poměrně neefektivní.

Nejen proto je tu především snaha o co nejvčasnější detekci a vybudování kvalitních systémů včasného upozornění. To je důležité hlavně v oblastech, které jsou blízko ohniskům zemětřesení, jako je například pobřeží Chile. Tyto systémy jsou založeny na soustavě seismických stanic, mareografů (přístrojů měřících výkyvy hladiny) a podmořských senzorů sledujících pohyb mořské masy.

Mezi největší tsunami v moderní době patří bezesporu ty, ke kterým došlo v roce 1960 v Chile a v roce 2004 v Indickém oceánu.