Vlna protestů, která zahýbala arabským světem, vedla v řadě zemí ke svržení stávajících vlád. Nepokoje se z okolních států přelily také do Sýrie, v jejímž čele stojí prezident Bašár Asad a strana Baas. Demonstrace proti režimu začaly v březnu 2011 a ozbrojené složky se je snažily od počátku násilím potlačit. Protesty se však začaly šířit i do dalších měst a přerostly v ozbrojené povstání proti Asadovi. V červnu 2011 vznikla opoziční Svobodná syrská armáda.
Po několika měsících bojů mezi syrskou vládou a povstalci se do situace vložila Liga arabských států (LAS) a přišla s mírovým plánem, jehož součástí bylo vyslání monitorovací mise, která měla zhodnotit situaci v zemi a dohlížet na složení zbraní. Násilí v ulicích však nadále pokračovalo a pozorovatelé byli v lednu 2012 ze Sýrie staženi. Po tomto neúspěchu vytvořila OSN spolu s LAS funkci zvláštního vyslance pro Sýrii, jímž byl jmenován Kofi Annan.
Annan představil šestibodový mírový plán, který vedl ke krátkému příměří, jež však bylo oběma stranami porušováno. Po masakru v Húlá v květnu 2012 došlo k obnovení bojů. Neúspěšný byl také plán na složení zbraní, se kterým přišel na podzim téhož roku Annanův nástupce Lachdar Brahímí.
Od počátku války se mezinárodní společenství obávalo možného použití chemických zbraní, které syrský režim drží. Spojené státy, Velká Británie a Francie již dávno varovaly, že jejich nasazení nenechají bez odezvy. První nepotvrzené informace o použití chemických zbraní se objevily v prosinci 2012 a na jaře 2013. Bodem zvratu se stal útok na damašské předměstí Ghúta, které kontrolovali povstalci. Rakety, jež na místo dopadly, měly podle opozice obsahovat chemické zbraně. Inspekce OSN v Sýrii tuto informaci potvrdila. Dále však uvedla, že není možné s jistotou říct, která z bojujících stran je použila.
Spojené státy, v té době v čele s prezidentem Barackem Obamou, byly přesvědčeny, že za chemickým útokem na civilisty stojí syrská vláda. Podle amerického prezidenta neexistují důkazy o tom, že protivládní opozice drží chemické zbraně nebo že má prostředky k jejich získání.
Spojené státy proto začaly uvažovat o vojenské akci proti Sýrii. Podporu USA vyjádřily tyto země: Francie, Turecko, Dánsko a Austrálie. Původně se na stranu zásahu přikláněl i britský premiér David Cameron, jeho postoj však nepodpořil parlament. Proti útoku se zásadně postavili dva členové Rady bezpečnosti OSN - Rusko a Čína. Bez jejich souhlasu by případná vojenská akce byla bez mandátu Organizace spojených národů. Barack Obama se pak rozhodl, že o trestném úderu proti Sýrii nechá hlasovat americký Kongres. K tomu však nakonec nedošlo, jelikož Rusko přišlo v září 2013 s novým plánem.
Rozpory mezi ruským a americkým přístupem se alespoň částečně podařilo vyřešit poté, co Obama na návrh Ruska ustoupil od vzdušných útoků na Sýrii. Učinil tak pod podmínkou, že Asad přizná, že země vlastní chemické zbraně, a umožní mezinárodním expertům jejich likvidaci. Tento plán ukládá damašskému režimu deklarovat jeho chemický arzenál, včetně názvu, typu a množství jednotlivých otravných látek a místa jejich uskladnění.
Syrský prezident Bašár Asad následně v rozhovoru pro americkou zpravodajskou televizi Fox News poprvé přiznal, že Sýrie chemické zbraně skutečně má, a současně ujistil, že tento arzenál bude zničen a syrská vláda dodrží dohodu dosaženou s Ruskem a USA. Asad zároveň kategoricky odmítl, že by jeho síly byly odpovědné za útok s nasazením chemických zbraní z 21. srpna 2013 u Damašku.
V září Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce však neobsahuje bezprostřední hrozbu vojenského potrestání režimu prezidenta Bašára Asada, pokud by se požadavku nepodřídil. Její schválení přesto představuje diplomatický průlom v přístupu mezinárodního společenství k občanské válce v Sýrii, která fakticky trvá již dva a půl roku. Tři předchozí návrhy rezolucí namířené proti syrskému vládnoucímu režimu narážely na vytrvalá veta Ruska a Číny.
Odborníci na chemické zbraně z Organizace pro zákaz chemických zbraní už začali likvidovat zařízení na výrobu těchto bojových látek. Zbraně měly být podle rezoluce OSN vyvezeny ze země a zlikvidovány do 30. června 2014.
